Únor 2013

Kapitola První

28. února 2013 v 10:39 | mstitel |  Pomsta Krve
Agarestén. Kdo ho nepoznal, neví, co to znamená rozmanitost a divokost. Na severu stojí města a vesnice lidí s královským městem Agar. S elfy, kteří žijí na jihu, mají pokojné a přátelské vztahy. Dokonce i se západní oblastí draků se jim podařilo nastolit křehký mír. To hlavně díky jejich vůdci Gargaliovi, přezdívaném Ohnivý Blesk. Byl mírumilovný a moudrý. Ale z východu přicházely hrozby. Na království lidí začínali útočit trollové a skřeti. Východní vesnice byly zdevastované a král Maragh hledal pomoc u draků jenže všechno se mělo ještě víc zkomplikovat...
______________________________________________________________________________________________________________

Dveře od královy pracovny se rozletěly dokořán a vstoupil mladý princ.
"Otče! Je to pravda? Co se stalo s Gargaliem?"
"Uklidni se Harisi," řekl král Maragh přísně, "Ale ano, je to pravda. Gargaliovi poslové dorazili za město. Tras mi od nich přinesl zprávu. Prý hned potom odletěli."
"No a dál? Co ta zpráva?"
"Nevím, co si o ní mám myslet."
"Ale co říkali?" naléhal Haris.
"Smrt Ohnivého blesku pro vás nebude dobrá. Nic víc. Co by sis z toho vzal? Znamená to snad, že je mrtvý? Nebo umírá? Nebo to byl jen žert? Řekni, Harisi, co si myslíš, že by se stalo, pokud by zemřel Gargalius?"
"Byl by to konec našeho spojenectví. Nejspíš."
"Ano. Konec všeho, řekl král dutě.
"Takže co?" zeptal se Haris netrpělivě.
"Co bys chtěl dělat?"
"Rozhodně jednat! Zjistit, o co jde!"
"To není tak jednoduché. Víš, že dostat se do Dračích hor je pro člověka téměř nemožné."
"Téměř. Jenom řekni a já se tam vydám. Můžu..."
Nedořekl, protože v tu chvíli vpadl dovnitř sloužící: "Můj pane, je tu posel elfů a má pro vás důležitou zprávu!"
Král se podíval na svého syna. Z jeho očí mohl číst: "Říkal jsem to. Pokud k nám přicházejí elfové i draci v jediný den, klid rozhodně očekávat nemůžeme."
"Pošli ho okamžitě sem," přikázal.
* * *
Snad poprvé v ten rušný den se dveře otevřely pomalu a důstojně. Vstoupil mladý elf, i když elf vypadá mladě i ve značném věku. Měl dlouhé černé vlasy sepnuté na zádech vyřezávanou sponou. Temné oči na prince nepohlížely příliš přátelsky, když se ale setkaly s královými, objevila se v nich určitá úcta.
"Můj pane," sklonil se před králem.
"Vítám tě, vznešený elfe," pravil král a mírně se uklonil také, "Přinášíš zprávu od vládce elfů?"
"Pán Dareius mě posílá pro zprávu," odpověděl elf, "To, co se stalo vyžaduje okamžité řešení."
Král se podíval na svého syna, který mu pohled vrátil. Elf si toho všiml a zeptal se: "Nebo snad chceš tvrdit, králi, že o ničem nevíš?"
"Odpusť, ale samotného mne znepokojuje, že se vše dozvídám jako poslední," hájil se král upřímně, "Co se stalo?"
Přes elfovu tvář přelétl stín emocí: nedůvěry, zmatku a pochybností. Hned ale zmizel.
"Vaši lidé dnes zaútočili na draky. Dokonce na samotného Igmenitagi Zkario, Ohnivého Bleska."
"COŽE?"
V místnosti nastalo dusivé ticho. Král se musel posadit, ale stále nic neříkal. Mladý princ ale rozhořčeně vykřikl: "To není možné! Nikdo z Agaru by na Gargalia nezaútočil! Jak něco takového můžete tvrdit?"
Elfova tvář zůstala ledově klidná. "Igmenitagi Zkario nikdy nelhal," řekl, "Navíc tam s ním byli další dva draci. Viděli to a dosvědčí to."
"Ať tedy řeknou, kdo to byl. Jeden člověk nedělá rozhodnutí za celý Agarestén. Bude potrestán a pokud se Gargalius uzdraví..."
"Ten už se neuzdraví."
To vyrazilo dech i horkokrevnému princi. Ozvěna těch slov ještě doznívala ve zdech a jejich smysl plně nedolehl na mysl obou lidí.
"To není možné."
"Je to tak. A proto jste v nebezpečí. Už dříve někteří draci zpochybnili Gargaliovo rozhodnutí uzavřít mír s lidmi. Plně s nimi souhlasím v tom, že lidé jsou zrádní a zkažení avšak dodávím, že ne všichni. To ale draci nebudou ochotni přijmout. Gargalius je mrtev a dva draci odpřisáhnou, že to je vinou královských vojáků, tady vinou krále. Nastane válka. Draci vás zničí. Na to se můžete spolehnout."
Král vypadal, jakoby zestárl o několik let. Jeho tvář zsinala a oči se upíraly do prázdnoty. Když chtěl promluvit, musel si nejdřív odkašlat.
"To jsi nám přišel říct?"
"Ne. Jak jsem řekl. Pán elfů mě poslal pro zprávu. Budete s draky bojovat?"
"A má to smysl?"
"O tom mně nepřináleží rozhodovat."
"Nevím. Nejspíše by byla chyba nepokusit se chránit nevinné lidi. Máme nějakou šanci uspět, pokusímeli se o diplomatické řešení?"
"To nemohu říct jistě. Záleží na novém dračím králi. A my nemůžeme vědět, kdo to bude. Náš pán ale rozhodl, že pokud budete bojovat, nepodpoří vás, dokud neukážete, že jste v právu."
"Jste ale naši spojenci!" vybuchl Haris, "Nemůžete nám jen tak oznámit, že s námi nebudete bojovat. My vám nemusíme nic dokazovat. Je přeci jasné, že ta obvinění jsou falešná!"
Elf na něj upřel pevný pohled tmavých očí.
"Nejspíš jsme si neporozuměli. Až zjistíte, na kom je vina a potrestáte jej, pošlete posla. Budeme jej vyhlížet," řekl a bez dalšího slova odešel.

Nekonečno

25. února 2013 v 15:44 | mstitel |  ÚVAHY
Nekonečno. Když postavíte dvě zrcadla proti sobě a stoupnete si mezi ně, váš odraz se znásobí až donekonečna. Nebo když vezmete do ruky například list, můžete jej pozorovat pouhým okem, pak pod lupou, mikroskopem, elektronovým mikroskopem. Uvidíte nejprve složitou strukturu, pak buňky, jednotlivé molekuly a atomy, možná i prťavé elektrony, pokud budete mít dostatečně silný zvětšovací přístroj. A ani ty prý nejsou nedělitelné. Všechno kolem nás můžete zkoumat do nekonečna. Představte si, že byste na to měli nekonečno času. Stačilo by to, nebo by bylo pořád co objevovat?

Realita

7. února 2013 v 9:20 | Mstitel |  POEZIE
Realita je jen iluze způsobená nedostatkem alkoholu.

Na co věřit realitě
o sny vždycky oloupí tě.
Lépe neustále snít
než z reálu smutek mít.
Máš ty vůbec ponětí
co dokáže způsobit?
Líp je neustále snít
než s pravdou se přátelit.