Červen 2013

Jsem bubenice. No a?

24. června 2013 v 13:02 | mstitel |  ÚVAHY
Nedávno bylo TT Romové. Hodně lidí psalo o diskriminaci. Ráda bych psala o jednom jejím odvětví. Diskriminace pohlaví. Jasně, žijeme ve státě, kde jsou si muž se ženou rovni. Ale někdy jsou některé představy zakořeněny opravdu hluboko a ovlivňují náš život.
Jsem bubenice. Mým problémem je koncovka toho slova. Mým problémem je to, že jsem holka. "Bicaři jsou vždycky kluci. Tak to bylo, je a bude." Ale proč? Co je na tom tak zásadně chlapského? Hodně lidí si myslí, že holky jsou takové ty "křehké nádoby" a má tendenci přeceňovat sílu mužů. Podle takových lidí (zvláštní je, že většinou jsou to chlapi) by holky měly hrát na takové ty "klasické" nástroje, jako klavír, flétnu, kytaru, smyčce, ale pozor, ne kontrabas, nebo basovku!
Já jsem opačného názoru. Vždyť co je špatného na tom, že holka hraje na takový nástroj? Udává snad pohlaví, že na něco takového nemáme sílu? Sakra, k čemu potřebujete sílu na bicí? Naopak, ženská se do toho opře mnohem víc, protože se tím může vybouřit! U nás doma je svatej klídek. S nikým se nehádám, protože když mám vztek, jdu hrát! Štve mě, že to není jen laický názor. Někteří kolegáčci mě buďto nesnáší, protože jim fušuju do řemesla, nebo mě neberou vážně. Řeknou si jenom: "Holka a bicí? Haha, dobrej fór!" Takový bych nejradši zavřela do kicku a zahrála na něj nějakou vypalovačku, aby viděli jak strašně dobrej fór to je.

Potvory Aragesténu

18. června 2013 v 9:21 | mstitel
Tady budete moci najít všechny neobvyklé tvory Aragesténu. Do komentářů pište, kdybych na nějaký druh zapoměla.

Kroghilové


Šelmy velikostí i vzhledem podobné vlkům, ale s ryšavou srstí. Pohybují se ve smečkách a jejich drápy i zuby jsou smrtící. Bojí se ohně, ale neodradí je. V Aragesténu jsou odjakživa, ale teď už jich moc nezbývá.

Kapitola šestá

18. června 2013 v 9:06 | mstitel |  Pomsta Krve
Delan byl na cestě už od setmění. Dřímal v sedle, protože Eterair chtěl, aby vyjel co nejdříve, takže si nestihl ani pořádně odpočinout. Tímto lesem projížděli ve dne, takže mu připadalo téměř nemožné, aby se tu skrýval nějaký nepřítel. Napadlo ho sice, že by si na vojsko netroufli, ale na samotného jezdce ano, jenže byl příliš unavený, a poklidná jízda ho pomalu uspala. Věděl, že jeho kůň by ho v případě nebezpečí vzbudil.
Les byl plný zvuků, ale po letech v přírodě se Delan naučil těm obvyklým nevěnovat pozornost. Někde zapraskala větvička, ale způsobilo to zvíře. Zvěd se přesto napřímil a zaposlouchal. Nebylo to zvíře, které by jen mířilo k vodě. Bylo na lovu. Delan sám nevěděl, jak to pozná, prostě to věděl. Instinkt a roky zkušeností. To z vás udělá dobrého zvěda.
Nenápadně se podíval do strany, odkud zvuk přišel. V křoví zahlédl několik tmavých stínů a rázem si byl jistý. Byli to vlci. V místech tak blízko lidským městům se jich už moc nevyskytovalo a tahle smečka se nezdála početná. Přesto by si je raději udržel od těla. Sesedl z koně a v rychlosti vykřesal oheň na silnou věev. Viděl, jak se stíny pohnuly. Možná se stáhli, ale nechtěl si dělat falešné naděje. Znovu se vyhoupl do sedla, ale pochodeň stále držel v levé ruce. Pobídl koně a rozjel se. Přitom se neustále rozhlížel. Slyšel šustění spadlého listí, jak se někdo prodíral křovinami. Zrychlil a přál si, aby byl co nejdřív pryč z lesa. Ve dne jeli s vojáky pomalu, takže k městu by se měl přiblížit asi během dvou hodin. Jenže vlci byli blíž. Delan věděl, že je ani oheň neodradí od sledování kořisti.
Vtom se jeden z vlků vymrštil a skočil na jezdce. Delan stěží stihl koně strhnout na stranu a vyhnout se tak smrtícím drápům. Nebyl to vlk. Byl obklíčen Kroghily.
____________________________________________________________________________________________________________
Polní kuchyně za moc nestála a to byli teprve na začátku cesty. Eterair se ušklíbal nad porcí čehosi, kterou obdržel a přmýšlel jak zapříst rozhovor s Harisem. Pakzahlédl, jak se princ nevraživě dívá na svoji misku. Nenuceně k němu došel a posadil se vedle něj. Haris mu udělal místo.
"Vypadá to trochu jedovatě," poznamenal Eterair místo pozdravu. Haris něco neurčitého zahučel. Zvěd si všiml, že se odvrací, aby mu nebylo vidět do obličeje. Napadlo ho, že to dělá trochu moc okatě, ale byl rád, protože to znamenalo, že se nebude dívat na něj a nehrozilo nebezpečí, že ho pozná.
"Neznám tě?" zeptal se jakoby mimochodem, "Připadáš mi povědomý."
"Spíš ne," odpověděl vyhýbavě princ. Zvedl se, ale Eterair ho zarazil.
"Ale jo, jsi z paláce, ne? Musí být skvělé tam sloužit. Asi vám tam i líp vaří," řekl a usmál se.
"To rozhodně," Haris vypadal, že je v koncích. Nejspíš si domyslel, jakou hrozbu pro něj znamená, kdyby ho Eterair poznal. Dorazila ho další zvědova věta: "Jak se jmenuješ? Já jsem Ben."
"Ha... Harold. Promiň, musím jít," řekl a zamířil pryč. Eterair se odvážil jít o krůček dál. "Myslím, že lžeš," zavolal na 'Harolda' klidně. Ten se zprudka otočil a podíval se na toho vojáka, který byl až nepředstavitelně vlezlý. Pořád vyzvídal... Vyzvídal. V tu chvíli to Harisovi došlo. Toho člověka znal. Jen by nikdy nečekal, že se objeví tady, i když na tom vlastně nebylo nic zvláštního. Král ho určitě poslal, aby prozkoumal situaci na severu. Ano, byl si skoro jistý, že ten muž je jedním z královských špehů.
"Ty ale taky," odsekl, "Co já vím, mezi zvědy žádný ben není."
"A co vím, princ se jmenuje Haris, ne Harold," namítl Eterair.

Co bude 28. 6. večer?

17. června 2013 v 13:07 | mstitel |  ÚVAHY
Předně bych chtěla říct, že nepiju, ani jsem kocovinu nikdy neměla. Vlastně možná jednou jedinkrát, když jsme se několikrát udělali na vodě a byli jsme úplně zmrzlí, tak táta v cíli koupil flašku slivovice a spolu s rodiči jsme ji vyprázdnili. Nemyslím, že bych měla víc než tři panáky, ale bylo mi potom tak blbě, že si to zopakovat rozhodně nechci.
Ovšem, to není případ většiny lidí v mém věku ani starších, a někdy ani mladších. Nedovedu si představit, jak bude naše třída vypadat příští pátek večer :).