Sbohem.

10. srpna 2013 v 19:52 | mstitel |  ÚVAHY
Ticho. Prázdnota. Prostor naplněný čímsi velice podobným vakuu. Tak teď vypadá dům, z něhož se ještě před pár hodinami ozýval burácivý sborový smích. Zůstala nás tu polovina. Sisi *, Ella, Ara i jejich mamka jsou pryč. Odvezli jsme je na nádraží. Ještě cestou tam jsme zpívali trampské písničky a žertovali jsme. Podivný stín na nás padl až když jsme spatřili nádražní budovu. "Tři a půl do Jihlavy," řekla maminka mých nejlepších kamarádů u přepážky. Za pár minut dorazil vlak. Objala jsem Ellu a Sisi. Aru jen tak napůl. "No, tak ať vám to neujede," vykoktala jsem a snažila se zahnat pálení v očích a splknout knedlík v krku. Ve skuečnosti jsem si přála, aby vlak ujel, aby ujel každý vlak, kterým by mohli odjet. Nestalo se. Nastoupili a dveře se za nimi zavřely. Mávala jsem jim do okýnka, Sisi přimáčkla nos na sklo a něco mi ukazovala. Co tu byli, naučila jsem je semafor. S-b-o-h-e-m. Sbohem? To snad ne. Uvidíme se až příští rok! Proč to musí trvat tak dlouho? Připadá mi to jako věčnost, rok. A v domě je ticho, které tlačí do uší. Celá moje mysl se bouří proti tomu, abyh je nechala jen tak odjet. Táta říká, že radši strávit pár dní s nejlepšmi přáteli, než se s nimi vůbec nevidět. Asi má pravdu. Stálo to za to. Ale není to fér, není, NENÍ!

*Neuvádím jména, jen přezdívky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 4. září 2013 v 18:34 | Reagovat

neuvádíš ména a stejně vím o kom je řeč :)... moc hezky napsané :)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 15. března 2014 v 18:58 | Reagovat

takové pocity taky znám. nesnáším, když se s někým mně blízkým musím loučit. nesnáším loučení!
mimochodem moc hezky napsané ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama