Září 2013

David, středa 20.6.

21. září 2013 v 20:00 | mstitel |  Deníky Světů: Vyvrhel
Myslím, že už je to jasné. Zkusil to poprvé a zkusí to znovu. Tentokrát se to nepovedlo, ale příště by mohlo. Já musím dohlédnout na to, aby se jí nic nestalo. Musím ji co nejdřív dostat tam, kam patří. Byl jsem překvapený, když mi došlo, že je to ona. Znám ji celý rok, co chodím do šermu a ničeho jsem si nevšiml. Jak mi to mohlo uniknout? Budu si muset dávat větší pozor. Další nepozornost je nepřípustná.
Předešlá..................................................................Další

Andy, středa 20.6.

7. září 2013 v 20:00 | mstitel |  Deníky Světů: Vyvrhel
Od rána jsem neskutečně nervozní. Včera jsme znovu nacvičovali a navíc jsem se večer ještě cvičila ve střelbě. Spolu s klukama a Stevem vyrážíme autobusem na místo konání soutěže. Cesta je dlouhá, o to delší, že nemám co dělat a vynervovaně si koušu nehty. Když procházíme městem k hale, vůbec nevnímám kam šlapu. Naštěstí se mi podaří nezakopnout.
V půl jedenácté vstupujeme do haly. Zavalitý a upocený pořadatel nám ukazuje cestu do šaten.
"V pohodě, Andy?" ujišťuje se trenér.
"Jasně," nutím se do úsměvu, "Nandáme jim to, no ne?" Přikyvuje a podává mi balík.
"Tady je kostým. Zbraň ti dám pak. Jakmile se převlíkneš, přijď zase sem, sejdeme se tady."
Potom mě s klukama opouští a já vcházím do šatny. Jsou tu jen tři dívky. Zdravím je a ony odpovídají. Jinak mě nijak neberou na vědomí.
Vyndávám kostým z balíku. Už jsem v něm cvičila, abych se ujistila, že mi nebude vadit se v něm pohybovat. Skládá se z černé haleny, tmavě zelených kalhot a zelenočerného dlouhého pláště s erbem zlatého orla. Na nohy si natahuji vysoké černé boty. Pak si rozčesávám vlasy a nechávám je splývat na ramena. Zkontroluji svůj vzhed v zrcadle, ale nejsem spokojená. Beru si pinetky a přední prameny vlasů si spínám na temeni. Když vyjdu ven, kluci už mě čekají. David a Petr mají téměř identické oblečení většinou v hnědé barvě a Honza má všechno laděné do modra.
"Kde se couráš?" vítá mě.

Setkání s Amazonkami - Soutěž Blogu

6. září 2013 v 18:43 | mstitel |  ÚVAHY
S Bety přistáváme u Ostrova Divokých koček. Jakmile se Mstitelova příď zaboří do měkkého břehu, Bety vyskočí a přiváže loďku ke stromu. Hodím si na záda těžký batoh s proviantem a oblečením, na kterém se houpe ještě luk a toulec se šípy. Bety vezme stan a vyrazíme k tábořišti. Několik desítek metrů před táborem se zastavím.
"Co se dějě?" ptá se Bety.
"Pst," syknu, "Copak neslyšíš? Někdo tam je." Z mýtiny s ohništěm se ozývají hlasy.
"Co budeme dělat? Nebudeme moct tábořit!" šeptá Bety nešťastně. V odpověď jí ukážu jen úšklebek. "Ty ale máš plán, viď?"
"Jo," řeknu, "Uděláme jim ze života na ostrově peklo. Prostě je odtud vyštípeme."
Sundám si batoh a vezmu jenom luk a šípy. "Zůstaň tu," přikážu Bety a potichu se plížím k tábořišti. Skrytá ve stínu keřů odhaduji situaci. Jsou to dvě holky, asi stejně staré, jako já. Vytáhnu z kapsy papíreka špačkem tužky na něj naškrábu: Vypadněte odsud jinak na vás padne hněv Mstitelův! Vzkaz napíchnu na šíp a vystřelím. Zabodne se do země jen několik kroků od ohniště. Pak se bleskově a neslyšně přesunu na druhou stranu mýtiny. Budou vědět, odkud jsem vystřelila, proto nechci, aby mě tam našly.
"Nancy, podívej! Ten šíp je úplně jako náš... Ale má červená pírka," diví se jedna z vetřelkyň.
"Copak se Vlaštovky naučily střílet? A neměly by přijet až pozítří?" zamyslí se druhá, "Peggy, ty káčo jedna, vždyť je tu zpráva!" Rozbalí můj vzkaz a tiše ho přečte.
"Kdo je ten Mstitel, který si troufá na piráty z Amazonky, postrachu všech moří?" rozčílí se Peggy.
"Kuš, ty huso," okřikne ji Nancy, "Musí tu ještě někde být." Zkoumavě se zadívá do houští, kde jsem seděla předtím.
"Vylez, Mstiteli a můžeme vyjednávat!"
Chvíli ještě sedím a zvažuji své možnosti. Pak se hrdě zvednu, luk držím v plném nátahu.

"Já jsem kapitánem Mstitele a vykonavatelem jeho pomsty!"