David, pátek 22.6.

16. listopadu 2013 v 20:00 | mstitel |  Deníky Světů: Vyvrhel
Když vidím, jakou má radost, jsem rád, že jsem vybral správně. Na většinu holek platí srdíčka a kytičky, na ni kentaur lukostřelec. Kdo by to řekl?
Celou cestu ke 'Střelecké louce' jdeme mlčky. Slunce pálí a kolem nás se vzduch tetelí horkem. V tom bezvětří se nepohnou ani vršíčky trav na louce, ani list stromu. Je to jako ticho před bouří a já nevím, kdy ta bouře udeří.
Brzy zahlédnu závodiště. Na okraji lesa stojí dřevěná budova. Přímo před ní jsou v různých vzdálenostech umístěna býčí oka a terče ve tvaru různých zvířat. O kus dál je zbudováno něco jako lanová dráha, na změti provazů jsou zavěšené terče, které se budou nejspíš pohybovat. Hlavou mi proběhne hned několik katastrofických scénářů. Tahle holka prostě vyhledává nebezpečí. Dokud mi ale nebude plně věřit, nemůžu nic dělat. Zajímalo by mě, proč ji nemůžem prostě unést a říct jí všechno najednou, ale musím respektovat příkazy Svatyně.
Od budovy za námi přibíhá nějaký chlapík. Má rozježené černé vlasy a tričko s nápisem Ostrostřelec.
"Andreo! Už jsem myslel, že nedorazíš! Hoď sebou, za chvíli začínáme," volá už zdálky.
"To je Fred, organizátor. Promiň, vážně musím letět," usmívá se omluvně. Přikývnu. "Dávej na sebe pozor a vyhraj," řeknu jí ještě než odběhne.
Jdu za pomalu za ní, abych byl po ruce, kdyby se něco dělo. Mezitím se prostranství zaplňuje lidmi. Střelci si naposledy zkoušejí mušku a hrstka diváků se stahuje do bezpečí oplocení.
"Tak jsem tady," řekne Andy a opře se o luk. Sluší jí to i ve vytahaném triku a kalhotách. Vlasy má stažené do culíku a bezstarostně se usmívá.
"Skvěle. Jdeš ještě trénovat?" zeptám se.
"Ano, radši si to zkusím, ale měla jsem štěstí. Jako jednotný druh šípů vybrali ty, na které jsem zvyklá."
"Tak to máš výhodu."
"Copak nějakou potřebuju?" pohodí hlavou. Je si tak jistá, nebo se snaží přesvědčit sama sebe?
Střílí opravdu dobře. Viděl jsem i lepší střelce, ale těch bylo málo a nejsou mezi místními. Přeju si, aby jí vítězství nic nepokazilo. Pak bych ji mohl odvést možná už dnes. Jenže nemůžu spoléhat na štěstí.
Snažím se naladit na zlobu světa a oddělit tu, která je namířena proti ní. Opírám se o plot ohraničující prostor pro diváky, vytěsňuji dění kolem sebe ze své mysli a vnikám do transu. Vnímám vlny nenávisti, ale žádná z nich není tak silná, aby ji ohrozila. Když se ujistím, že je zatím v bezpečí, procitnu z transu a zadívám se na závodiště. Asi jsem byl mimo trochu déle, protože první závodníci už střílí na terč. Andy přijde na řadu už za chvíli. Zatím není nikdo lepší než ona a těch, kteří se jí vyrovnají, je jenom pár. Znovu si říkám, jak je to zvláštní. Je skvělá, mnohem lepší, než je tady obvyklé. Je to opravdu zvláštní případ. Na mysl mi přichází stále více otázek a doufám, že je zodpovím, než dokončím svůj úkol.
Andy se už postavila čelem k terči. Vzdálenost je stopadesát metrů. Když založí šíp, přešlápne a posoudí náklon. Napne tětivu, zacílí a vystřelí. Přidám se k potlesku, když šíp zasáhne do černého. Další šíp jde jen těsně vedle středu a třetí skončí stejně dobře, jako ten první. Zatím je nejlepší. Najde mě mezi přihlížejícími a zamává mi. Výborně, začíná mi věřit, pomyslím si a zamávám nazpět.
Vím, že je přihlášená i do soutěže na té opičí dráze, nebo co to má být. Proto jdu blíž ke změti lan a prken.
"Je to volný styl," slyším někoho za sebou, "Prostě ukáží co umí, zasáhnou co nejvíc pohyblivých terčů a porota to zhodnotí. Na ten výstup mají tři minuty. Lucie byla loni třetí." Tak takhle je to. Jsem vážně zvědavý, co Andy vymyslela. A nedozvím se to, jestli se zase něco stane, připomenu si a trochu ve mně hrkne, protože si uvědomím, že najednou nesleduji zlobu světa. Potichu si vynadám. Něco takového je naprosto nepřípustné, když mám tak důležitý úkol. Znovu se naladím na vlny zloby a oddechnu si. Moje nepozornost je neomluvitelná, ale naštěstí nezpůsobila katastrofu. Musím zvážit všechno, co by ji mohlo ohrozit. Až něco začne, poznám to, ale to už může být pozdě něco podnikat. Je moje práce být připravený na všechno.
"Líbí se ti 'loviště v džungli'?" Andy najednou stojí vedle mě a usmívá se. Kývnu na souhlas, ale pak podotknu: "Dobré místo na zlámání všech končetin." Černý humor. Na to mě užije, kdyby mě tak slyšel Uhgan! Ale Andrea se jen zasměje. "Kdepak, tady snad ještě žádné zranění nebylo. Nanejvýš tak pár modřin nebo škrábanců a to se nepočítá!"
Ta nevinnost a nevědomost! Ale jsem vlastně rád, že nic neví. Proto se snažím odvést řeč jinam.
"Víš už jak jsi skončila v klasické části?"
"Jsem ráda, že se ptáš," pronese důležitě, "protože mám skvělé zprávy. Není to oficiální, říkal mi to Fred, ale asi jsem první!" Tváří se tak nadšeně, že svou náladou nakazí i mě a když odpovídám, už nic nepředstírám.
"Byla jsi skvělá. Vážně úžasná. Určitě jsi první. A první budeš i na týhle příšerný opičí dráze."
"No, nesmím tě zklamat," zazáří.
***
"Soutěžící číslo jedenáct, Kryštof Noze. Dvanáctka se připraví," ohlásí žena v tmavě zelených šatech a lodičkách, které se na louku ani trochu nehodí. Vedle ní stojí Fred a oba hodnotí. Andy se pohne, protože dvanáctá je ona.
"V pořádku?" zeptám se.
"Snad jo," hlesne a skousne si ret. Potom se dotkne kentaura na řetízku. "Určitě jo," opraví se.
Zatím všechno, co jsme viděli byla celkem dobrá vystoupení, jen jeden mladší kluk si zamotal nohu do provazů a odřel si loket. Nechci ani pomyslet, co by se mohlo stát Andy. Zatím ale necítím žádné změny v proudění zloby. Je snad možné, aby to dnes proběhlo bez problémů?
"Číslo dvanáct, Andrea Daharová. Připraví se třináctka!"
Andy se zvedne a přehodí si luk přes rameno. "Drž mi palce," prohodí bezstarostně, ale v jejích očích zahlédnu nervozitu. "Budu," odpovím. Ve skutečnosti budu muset zvládnout víc než to. Něco se semele a mě mate, že jsem ještě nic nezachytil. Andy vkročí do ohraničeného prostoru. Start. Běží jí čas. Ona se také rozběhne a oběma rukama s chytí tyče ve výšce očí. Vyšvihne se nahoru a sehne se do zvláštního pokleku, aby se tam udržela. Prásk, prásk, prásk. Ani jsem si nestihl všimnout, že strhla luk z ramene. Zasáhla tři pohyblivé terče v poměrně nízké rychlosti, ale velmi rychle za sebou. Ani se nedívá, jestli se jí výstřel podařil, hned seskakuje, přehoupne se přes ležící kládu a zasáhne terč řítící se přímo proti ní. Sehne se, aby ji nepraštil do hlavy a v podobném duchu pokračuje dál.
Nic se neděje. Vlny zloby jsou stále stejné. Výstup je u konce a pořád se neděje nic divného. Tohle vystoupení musela pilovat hodně dlouho. Překvapuje mě, že se jí nic nestalo ani při nácviku, i když je vlastně možné, že svou ochranu obnovovala. Vracela se. Jedině tak si to dokážu vysvětlit.
Chvíle nepozornsti a najednou je to tady. Vlny zlby se neatrně stáhly. Je to jako když se moře na pár chvil zklidní, protože sbírá sílu, a pak se objeví ničivé tsunami.
Zazněl gong. Vystoupení skončilo a Andrea se vrací zpátky ke mně. Prohlížím si všechno kolem ní a pátrám po nebezpečí. Ale všude jsou jen obyčejní lidé, rozebírající průběh závodu. Ne, tamhle. Kousek za hloučkem tlachajících maminek stojí kluk, možná osmiletý a zkouší si střelbu na terč. Podle některých rysů obličeje odhaduji, že je to syn Freda, toho organizátora. V terči už vězí čtyři jeho šípy, všechny ve značné vzdálenosti od středu. Znovu natahuje luk a míří, když něco upoutá jeho pozornost. Otočí se směrem k Andy a sleduje něco na obloze. Vím, co se stane jen zlomek vteřiny předtím, než uvolní tětivu a vypustí šíp přímo na Andreu. Náhlý popud mě postrčí k ní, strhnu ji k zemi a spadnu na ni. Nevšímám si vyděšených pohledů diváků a rychle se zvedám ze země.
"Co to jako mělo znamenat?" ptá se Andy. Vypadá to, jakoby nevěděla, jestli to má brát jako legraci, nebo zuřit. Beze slova ukážu na šíp zabodnutý do země jen několik kroků od nás. Povytáhne obočí, když jí dojde, co se stalo.
"Věděl jsi to? Tys mě zachránil?" Dívá se na mě nevěřícíma očima.
"Griffe! Co to tam vyvádíš?!" Teď už nejspíš i Fred pochopil situaci a rozběhl se za nepozorným chlapcem. "Co to mělo znamenat?"
"Byl tam ptáček. Takový černý. Chtěl jsem ho sundat, ale ty jsi říkal, že když budu střílet po něčem živým že mi nařezáš, tak jsem ho nechal. Ono to vystřelilo samo," brání se klučina.
"Málem jsi mi zastřelil favoritku ty uličníku. Andy, jsi v pořádku?"
Andy se usměje a vykročí k nim. "Úplně v pohodě, Frede. Díky Davidovi."
"To je dobře," oddychne si Fred, " Přátelé, omlouvám se za přerušení," zvolá k divákům, "ale protože se nikomu nic nestalo, můžeme pokračovat. Kdo je číslo čtrnáct?"
Musíme si počkat ještě šest výstupů a pak půl hodiny, než se dozvíme, že "První místo s přehledem získává Andrea Daharová!"
Andy zavýskne a než se naděju, visí mi kolem krku.
"Dobrá práce," řeknu.
"To bude tím, že jsi mi držel palce," rozzáří se.
"Určitě," zasměju se a ukážu na malé improvizované pódium. Rozběhne se tam a potřese si s Fredem rukou. Jako výhru dostane tucet nových kovových šípů.
***
"Co si dáš?" ptám se, když se usadíme na zahrádce malé kavárny.
"Turka. Rozpustný nepiju," vysvětlí a zavrtí se. "Víš, já se musím přiznat že přes všechno to vytahování jsem měla nahnáno."
"Vážně?" předstírám údiv, přestože jsem to tušil, "Vypadala jsi tak sebevědomě."
"Jo? Tak to jsem to asi potřebovala. Fakt je, že jsem měla hrozný nervy. Dík za ten přívěsek. Bylo to, jakoby mi vedl ruku, ten tvůj kentaur."
Zatraceně, pomyslím si. Měl jsem si získat její důvěru a ne jí dávat falešné naděje ohledně... bůhví čeho, co si myslí.
Dál už se s ní bavím mnohem míň. Asi za půl hodiny se zvedne, usměje a odejde domů. Já jdu taky. Musím napsat hlášení pro Svatyni. Ughan teď stejně nebude mít čas to číst, jestli jsou v Liberionu nepokoje, ale o to nejde. Potřebuju si srovnat myšlenky a tím, že sepíšu hlášení, to půjde nejlíp.


Ughane.
Doufám, že s Liberionem to jde dobře. Já ve své misi pokračuji, jak nejrychleji to jde. Cíl mi začíná věřit. Zatím nemá sebemenší podezření a nevšímá si sledování. Nebezpečí vzrůstá. Doufám, že můžu říct, že je pravděpodobné, že se objevíme během několika málo dní.
62
P.S. Počítej se mnou, prosím, až budeš posílat další jednotku do Liberionu, nebo kamkoli jinam. Tohle nečinné posedávání mi nesvědčí. 62

Předešlá..................................................................Další
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama