David, úterý 26.6.

8. února 2014 v 20:00 | mstitel |  Deníky Světů: Vyvrhel
Pořád přemýšlím, co jsem udělal špatně. Mohl jsem ji přesvědčit, kdybych se v něčem zachoval jinak? To už se nikdy nedozvím, ale bude mě to pořád otravovat. Kdybych jí to líp vysvětlil, mohla by být dávno v bezpečí. Teď netuším, co bych měl udělat. Poslal jsem zprávu do Svatyně, ale na odpověď si budu muset počkat. Ughan se tím pravděpodobně nebude zabývat hned, ať už je to jakkoli důležité. Má teď jistě spoustu jiných starostí. Z posledního vzkazu jsem vyrozuměl, že s Liberionem to vypadá zle.
Vlna zloby mě zasáhne nepřipraveného. Zaručeně se něco stalo. Musím za ní i když mě nechce vidět. Nemůžu ji nechat napospas světu.
Vyběhnu z bytu a sjedu po zábradlí do přízemí. Na ulici se vydám po stopě zloby. Téměř jistě vychází z jejího domu. K řadě patrových rodinných domků se blížím zezadu, od zahrad. Tu Andyinu poznávám díky kůlně pod balkonem, kam mě vzala, když mi půjčovala meč. Ta doba se zdá tak vzdálená. Nevěřil bych, že se to stalo teprve před čtyřmi dny. A že jsem svůj úkol dostal teprve před týdnem. Ach, ta sentimentalita. Ughana by ze mě kleplo.
Za okny v poschdí se něco hýbe. V oknech jsou záclony, takže já nevidím nic, ale kdokoli mne může zevnitř zahlédnout. Docela bych nerad, aby mě Andrea zastřelila a podle toho, jak byla včera rozčilená, by toho nejspíš byla schopná. Snad nemá šípy i u sebe v pokoji, i když by jí to bylo podobné.
V plížení jsem nikdy nevynikal, ale něco si z hodin maskování pamatuji. Vlevo stojí třešeň, za jejímž tenkým kmenem bych se asi neschoval. Tři jabloně napravo jsou zase nízké. Přímo přede mnou rostou rybízy a pravou stranu zahrady lemuje živý plot z tůjí. Ten by mi mohl pomoct, protože sahá do výšky asi dvou metrů. Nenápadně a opatrně přeběhnu k němu a opřu se zády o jeho vonící větve. Obloha nade mnou se pomalu zatahuje. Asi začne pršet. Zatraceně.
Mezi tůjemi a plotem s další zahradou je asi půlmetrová mezera. Mám štěstí, že keře jsou nedávno ostříhané, jinak by větve zatarasily i tu úzkou cestu. Takhle se budu muset potýkat jen s několika kopřivami. Když proběhnu mezi nimi a sečtu škody - mám na sobě je krátké kalhoty, takže mě protivné rostliny trochu popálily, ocitnu se jen kousek od dvířek do krcálku, kde má Andy luky a meče. Vlezu dovnitř. Z kapsy vytáhnu přehnutý blok a špaček tužky. Na jeden pomačkaný list papíru naškrábu vzkaz. Chce se mi vpadnout dovnitř a prostě ji k nám dotáhnout, ale asi už chápu proč mi Svatyně něco podobného zakázala. Mělo by to horší účinek než moje bídné přesvědčovací schopnosti.

Potichu a obezřetně se vrátím na druhý konec zahrady. Zloba světa je silnější, než kdy dřív. Mám strach, že ji dostane dřív, než bude Andy schopná odhodit hrdost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 14. února 2014 v 21:27 | Reagovat

další dalšííí :D

2 Mstitel Mstitel | 15. února 2014 v 11:44 | Reagovat

Pracuju na tom, ale momentálně jsem tak trochu bez invence. Asi sem postupně dodám první část (2 nebo 3 kapitoly) a pak si dám na chvíli oraz. Zase se budu moct víc věnovat Neobvyklým :)

3 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 16. února 2014 v 19:53 | Reagovat

[2]: :)... oky :)... těším se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama