Nezestárnout

15. února 2014 v 12:05 | mstitel |  ÚVAHY
Všechny děti musí vyrůst.
Kéž by to tak nebylo! Teď je to tak, že někdy mám pocit, jakobych už byla dospělá a rozumná a příště blázním jako desetiletá. Pořád ale zůstává jedna věc: Nechci být dospělá. Jak rostu, mění se i mí přátelé. Ti nejvěrnější zůstávají za všech okolností. Sam, ty jsi jedna z nich. A i když Sissi a Peggy bydlí daleko, jsou to jedny z nejbezvadnějších holek co znám. Jiní se ale mění na druhou stranu. Odcházejí. Za školou, za novými přáteli, za tím, co nabízí svět a na staré kamarády si v lepším případě vzpomenou jen tehdy, když něco potřebují. V tom horším vůbec.
Ani bych necekla proti tomu, aby Petr Pan vzal s sebou do Země Nezemě, kdybyste šly se mnou, holky. Tam bychom mohly být pořád parta bláznů, snílků, podnikavých dobrodruhů. Bylo by to jako za starých časů, kdy palanda byla loď a pelest kapitánský můstek. Vařečky místo vesel a deky jako plachty. A v podpalubí námořníci popíjeli rum (šťávičku) a mastili karty. Nebo jako když jsme vyrovnaly plyšáky na sebe a měly jsme totem. Papírová orlí pera a střelený indiánský tanec po opíkání, když táta přiložil větve z tůjí. Lezly jsme po stromech a plížily se po "tajných" stezkách.
Sakra. Asi vážně stárnu, když jsem takhle sentimentální.
Ne. Já jsem pořád ta holka, která chtěla být námořník, indián, hraničář, anebo - ehm, to bylo hodně dávno - víla. Vždyť je to vidět z mých příběhů. Dávám do nich všechnu svoji touhu po dobrodružství. A nezestárnu, dokud je nepřestanu psát.
Nebo ještě líp, nezestárnu, dokud je poslední člověk nepřestane číst.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 15. února 2014 v 13:43 | Reagovat

taky bych si přála zůstat malá. nesnáším to, jak rostu. chci být prostě ještě aspoň chvíli ta malá holčička..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama