Kapitola Desátá

11. března 2014 v 18:20 | mstitel |  Pomsta Krve
Delan se shýbl, aby uhnul smrtící ráně jednoho z kroghilů, ale jeho kůň klopýtl a on se málem svalil ze sedla. Obrovské bestie se jakoby seřadily do kruhu, který ho s každým krokem svíral víc a víc. Žluté oči zvířat se leskly a dlouhé vytažené drápy nepříjemně skřípaly o kameny na zemi. Delan napřáhl meč před sebe a pozdvihl pochodeň do výšky, takže na jeho světlých vlasech vytvořila zdánlivou svatozář. Měl by vytáhnout luk, s ním by měl pravděpodobně větší šanci, jenže to by musel pustit pochodeň a když viděl, jak kroghilové při pohledu na plameny zaváhali, řekl si, že by tím ztratil dost důležitou výhodu.
I zvěd se může špatně rozhodnout.
Nejbližší ryšavé zvíře se vymrštilo, shodilo jezdce ze sedla a jeho světlé vlasy i okolní zem zbarvila rudá krev.

Mezi mužstvem vládla ospalá nálada. Nebyl na cestě nějak dlouho, ale všechny vyčerbala hornatá krajina, kterou procházeli. Tychon si začínal dělat starosti, ale jediná cesta, kudy se mohli na sever dostat vedla právě přes tyto hřebeny. Občas se nenápadně podíval směrem, kde jeli zvědové. Zajímalo ho, co zjistí. Sám by se nerozhodl vzít je s sebou, ale byl to králův rozkaz a tomu se nemohl protivit. Ne že by to nebyl dobrý nápad, ale stejně jako většina lidí generál zvědům nevěřil. Byli příliš tajemní, než aby je lidé chápali a byli schopni jim důvěřovat. Tychon si myslel, že kdo je tak dobrý zvěd, mohl by pracovat pro dvě strany.
Když pozoroval Eteraira a jeho druhy, pomyslel si, že jakmile se přestrojili za vojáky, nebyli vůbec nápadní. Dokonale splynuli s davem. A to ho mátlo. Nikdo nemůže být tak dobrý.
Prozatím nad tím ale mávl rukou a řekl si, že dokud se drží rozkazů, nebude se jii zabývat. Ale bude je sledovat, too věděl zcela jistě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama