Kapitola Jedenáctá

21. března 2014 v 13:00 | mstitel |  Pomsta Krve
Zastavili až k ránu. Sestvim by byl ochotný letět ještě déle, ale Sunnika byla proti. Nechtěla, aby se vyčerpal hned na začátku. Byli už skoro u hranic Dračích hor, takže měli dost času, aby se odtud dostali. Sunnika se uložila pod stromem, Sestvim zažehl malý oheň a stočil se kolem dívky, aby měla větší pohodlí.
"Zítra opustíme dračí území," zabručel drak, protože vycítildívčiny obavy.
"Ještě pořád se můžeš vrátit," zopakovala. Sestvim si jen odfrkl a natáhl krk, aby ulevil namáhaným svalům.
"Jasně. Nechceš se hádat." Opřela se zády o drsné šupiny, zářící světlem ohně. "Já jen... opouštíš všechno. Svoji rodinu, domov, věci, které jsi měl rád. Kvůli mě. Kvůli..." hlas se jí zadrhl, "...člověku. Nezdá se ti, že možná, kdyby ses rozhodl jinak... že by to bylo lepší? Nazvou tě zrádcem tvé rasy. Jenom kvůli mě. Nepřipadá mi to správné." Otočila se, aby se na Sestvima podívala, ale drak měl zavřené oči a zdálo se, že spí. Nejdřív se zakabonila, ale pak jí došlo, že mluvit dál o tom, že by se měl vrátit, je zbytečné. Ať už je vzhůru, nebo ne.
"Budu to brát jako odpověď," usmála se, "Díky, že půjdeš se mnou, bráško."
***
Probudil ji pohyb. Sestvim zvedl hlavu a zavětřil. "Myslím, že máme společnost," zabručel.
"Koho?" zeptala se.
"Letce. Je jich víc. Možná šest."
"Vědí o nás?"
"Docela určitě."
Potichu se zvedla a založila šíp do luku. Naučila se s tou zbraní zacházet, protože kdyžý se pohybujete mezi dravci a sami nemáte žádný způsob, jak bojovat, život je zatraceně těžký. Radši čekala problémy, protože věděla, co si někteří draci myslí o jejím vyhoštění. Robar by ji byl nejradši zabil rovnou a Idarion nejspíš sdílel jeho názor.
Teď už i ona zaslechla zašumění obrovských křídel a kosek od nich zapraskaly stromy, jak se letci snesli na zem. Bylo jich sedm. A vedl je sám Robar Větrná Smršť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama