Andy, čtvrtek 28.6.

17. května 2014 v 20:00 | mstitel |  Deníky Světů: Psanec
Jsem v lese, který neznám. Kolem mě se do výšky vypínají borovice a další stromy. Zem je pokrytá vrstvou jehličí, které tlumí zvuk mé chůze. Nevím kam jdu, ale vypadá to, že cesta je vyšlapaná několika lidmi, kteří tu šli přede mnou. Les je nezvykle tichý a nehybný, jakoby zadržel dech. Není den, ale světlo měsíce jasně prosvítá mezi větvemi. Najednou se porost kolem mě rozestoupí a já se octnu na okraji mýtiny. Na její druhé straně stojí tmavá postava. Je to David a rozčileně na mě mává a možná i křičí, ale já nic neslyším.
Pohnu se směrem k němu, když v tom se na mýtinu vyřítí trojice mužů, kteří mě tehdy napadli. Teď napadají Davida. V rukou mají dlouhé tyče, ne, jsou to meče a David má jen holé ruce, nemá šanci! Běžím k němu, přestože jsem taky beze zbraně, jenže už neběžím po jehličí, nýbrž po dlaždicích. Jedna pod mojí vahou praská a propadá se a já s ní. Než zmizím v hluboké propasti, zahlédnu jak jeden z útočníků zasazuje Davidovi ránu do hrudi a ten se kácí k zemi. Zařvu jeho jméno a pak už jen ječím, ječím...


"Andreo, vzbuď se, je to jen sen! Andy, prober se!"
Sedím na Davidově posteli. On si ustlal na pohovce v obýváku, ale teď klečí vedle mě a snaží se mě uklidnit. Slzím.
"Je to dobrý, nic to nebylo. Jenom hnusnej sen," šeptá. Přitáhne si mě blíž a hladí mě po vlasech. Nemůžu si pomoct a pořád brečím i když si pak budu připadat jako fňukna.
"Měla jsem... hroznej strach," vzlyknu a podívám se na něj. Potřebuju se ujistit, že je skutečný. "Zabili tě."

Zorničky se mu zúží a obočí posune k sobě. "No, jak vidíš, jsem v pořádku. Ale zítra mi o tom snu povíš víc. Teď spi. Je ještě brzy." Myslím, že usnu dřív, než si vůbec zase lehnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik je tu Cestovatelů mezi světy? :)

Já jsem Cestovatel!
Jenom jdu náhodou kolem...
He?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama