Pocit, že je všechno pryč

7. června 2014 v 10:06 | mstitel |  ÚVAHY
Mám naprostou spisovatelskou krizi. Nemůžu psát. Ve všech mužských hrdinech svých knih vidím jeho.
Asi bych měla začít znova a od začátku.
Byl tu jeden kluk, co se mi líbil už od prváku. No, líbil je možná silné slovo, ale něco tam bylo. Nikdy jsem nedovolila, aby tam bylo něco víc, protože on by to nikdy nepochopil a já... asi jsem nebyla připravená na něco takového. Ale byli jsme dobří kamarádi a oběma nám to nejspíš vyhovovalo. Neměl asi ani tušení, že se mi líbí.
Až teď, na konci druháku jsem zjistila, co je vlastně zač. Mamka říká, že každý někdy dostane od života tvrdou ránu. Ta moje přišla na týdenním školním výtvarném kurzu, kdy jsme na kolech vyjížděli do plenéru a malovali. Když snílek jako já ztratí iluze, padá pak z oblaků, kde se většinou nachází jeho hlava, až na úplné dno. A to bolí. Jeden večer se spolužáci opili. Já jsem abstinent a spolu s pár dalšími lidmi, co alkoholu neholdují jsme v chatce hráli Bang! a prší. Po půlnoci jsme se rozešli a nás šest holek, které jsme sdílely chatku, jsme jedna po druhé usnuly.
Probudilo mě dupání na schodech před dveřmi a vzápětí dovnitř vrazil on a ještě jeden třeťák. Ten neměl v campu po večerce vůbec co dělat - byly dvě ráno! Zmíněný kluk se svalil na postel mé kamarádky D. a třeťák ke mně. Větší ochmelený oplzlý kretény jsem nezažila. Dalo nám čtvrt hodiny, než jsme je z chatky dostaly ven.
Pak jsme na ně dlouho svorně nadávaly. Nebyli opilí natolik, aby z nich mluvil alkohol. Ten jenom odstranil zábrany a pozlátko, které na sebe nanášeli po ty dva roky co je oba znám. A víte co? Chtělo se mi zvracet. Jednak z toho, co alkohol dokáže udělat se slušnými lidmi a jednak z toho, že jsem si vůbec myslela, že by on mohl být slušný a milý. Předchozí věta si asi protiřečí, ale já v ní vidím smysl, možná proto, že sama nevím, co cítím.
Nechci ho vidět. A na drouhou stranu si někde hluboko uvnitř přeju, aby přišel a řekl: "Omlouvám se. Choval jsem se hloupě a mrzí mě to." Nebo něco takového.
Jenže on to neudělá. Vůbec si neuvědomuje, že udělal něco, co by se mohlo mě, nebo D. nebo kterékoli jiné holky dotknout. Ráno mě pozdravil, jakoby nic a když jsem neodpověděla (jsem na sebe docela hrdá, že jsem potlačila nutkání zařvat na něj "Chcípni, bastarde!") zatvářil se uraženě. Jako by na to měl právo!
Možná si někdo pomyslí, že jsem hloupá a že bych měla být ráda, že o mně někdo projevil zájem. Být kus masa? Nikdy! A jestli jediný, kdo se o mě bude zajímat, bude opilý prase, to radši zůstanu sama už napořád, děkuju pěkně!

Jenže to nemění nic na tom, že jsem zoufalá. Zjišťuju, že ho vidím všude kolem sebe a že jsem se možná tomu "něčemu víc" nedokázala ubránit úplně. Vidím ho jak v Davidovi z Deníků Světů, v Adamovi z Manipulace, tak i v jiných hrdinech z knížek, které ráda čtu. Dostal se mi pod kůži a mně se chce jenom někam zalézt a fňukat nad svým osudem, proč že jsem musela prozřít, nebo proč jsem ho vůbec potkala, proč je to zatraceně takovej bastard...
Možná Deníky nikdy nedopíšu.
A bude to jeho vina.

Pokud jste dočetli až sem, omlouvám se, že jsem vám svou depresí zkazila náladu. Přeju vám, aby vás žádný takovýhle pád nepotkal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zranitelna zranitelna | Web | 7. června 2014 v 10:10 | Reagovat

Díkybohu, že ještě někdo tu má svou hrdost.

2 Annie.Z Annie.Z | E-mail | Web | 7. června 2014 v 10:14 | Reagovat

Pěkný článek, moc dobře to znám. 15 měsíců jsem byla (kecám, pořád jsem) zamilovaná do jednoho kluka.Po 14 měsících jsem zjistila, že je to arogantní bezcitný hovado bez jakékoliv empatie. Ke mně se choval vážně dobře, ale ublížil ostatním a hodně a já to nevěděla. Jenže... Zapomenout se na to nedá a vzdát se ho taky ne. Navzdory tomu co je stále doufám,  že ke mně jednou přijde.

3 Mstitel Mstitel | 7. června 2014 v 11:14 | Reagovat

[1]: Nevím, zda bych to nazvala hrdostí, ale možná... Díky :)

[2]: Máš pravdu, že zapomenout je nemožné... Děkuju za pochopení...

4 crazydondu crazydondu | E-mail | Web | 7. června 2014 v 11:26 | Reagovat

Pěkny članek o tom jakcí dokazou byt kluci svine.. :/ no dobre nenazvala bych to mozna svine ale neni to rozhodne svatousek :/ sama sem si zazila neco podobneho, jneze u me to zaslo az tam ze sem s dotycnym chodila.. ale narazila, protoze jednou jsme jeli na sumavu se skolou jak skolni vylet na par dni a tam se vlastne zjistila ze spal s jinejma holkama v jednom pokoji.. takze to mi docela dost zarazilo a od ty doby byl problem nekomu verit, vsichni byli pro me debilove a svine.. :/ naprosto chapu ze na nej jeste myslis, ze ho vidis v pribezich a v postavach, ja to mela zpocatku taky, ale pak sem si rekla ze nac se zabyvat takovym idiotem.. a zacla sem ho totalne ignorovat.. dnes uz  je to naprosto v pohode a sem stastna :) takze nejlepsi je ji proste dal ;) preju ti hodne stesti at na nej zapomenes a dostanes se z toho a napises deniky ;)

5 daeris daeris | Web | 7. června 2014 v 11:58 | Reagovat

Spisovatelská krize je hajzl, úmyslně se jí zbavit nejde a odejde až ve chvíli, kdy jí přestaneš řešit...bohužel některý věci ale zase přestat řešit nejdou, no.

6 An An | E-mail | Web | 7. června 2014 v 12:37 | Reagovat

Tak tohle to je dost smutné. Přijmi mou upřímnou soustrast, tímhle pocitem jsem si už taky prošla... Pokud ti můžu poradit, zkus si to s ním vyříkat. Vím, že v tvé situaci je těžké se mu podívat do očí a říct mu to, ale věř mi, pomáhá to. Stačí k tomu jen sebrat odvahu. Pokud ho máš opravdu plnou hlavu, nepomůže ti pravděpodobně nic jiného, než si s ním promluvit, nebo to nechat odeznít... ale to trvá dost dlouho...
Vím, že nemám absolutně žádné právo se do takových věcí míchat, jen jsem se cítila povinná zkusit ti poradit.

7 Mstitel Mstitel | 7. června 2014 v 13:02 | Reagovat

[4]: Díky za podporu. Jsem ráda, že ty jsi to ustála. Snad se mi to také podaří :)

[5]: Jojo... Zkusím psát odpoledne, ale jestli něco vymyslím, kdo ví... Možná musím opravdu počkat...

[6]: Díky, že jsi to zkusila, ale pro mně tudy cesta nejspíš nevede, protože kdybych s ním zkusila mluvit, buďto bych se rozbrečela, nebo bych na něj začala ječet a to nechci ani jedno. Každopádně dík...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama